Tento příspěvek tak trochu píšu s křížkem po funuse – rozepsaný jsem jej měl už od poloviny června –, ale stále mne dovedou dostat do kolen zprávy, že letos bylo rekordní počet dětí a mládeže, kteří volají kvůli známkám, vysvědčení Nebo propadnutí na různé linky bezpečí apod. s obavou, co se stane u nich doma a jak to řešit.

Abych řekl pravdu, já tohle nějak nechápu. Přijde mi to jako docela dost podivný evergreen, který se opakuje každé pololetí. Tak snad přeci, pokud se o dítě zajímám, vím, jaké má známky, co mu jde nebo naopak nejde, chodím na třídní schůzky (…), tak jak se Potom mohu, jako rodič, divit, co přinese za známky na konci školního roku? Respektive, proč se potom dítě bojí reakce rodičů, když by ten rodič na to měl být připravený?

A pokud se bojí, tak je asi něco v rodině v nepořádku. Rodiče na výchovu kašlou, do školy nezajdou/nezavolají, jak je rok dlouhý, a potom si to má někdo potřebu kompenzovat na dítěti v podobě třeba fyzického trestu? Ten fyzický trest by v první řadě zasloužil spíše rodič… Povinností rodiče je mimo jiné i to, aby se zajímal o svého potomka. Ne jen materiálně, ale i prospěchově.

Nevím. Asi jsem na tento typ zpráv přecitlivělý, ale přijde mi to zcestný. Nebo výchova dětí v našem státě upadá.

The post Vysvědčení appeared first on Lukáš Hakoš.